Nejvyšší nominál celé emise vizuálně v pěkném stavu, s lehkými konzervačními korekcemi. Struktura žebrovaného papíru zploštělá, ale v obrysech viditelná. Vizuálně pěkné.
Bankovka vstoupila do oběhu v lednu 1918 a byla vydána Polskou národní úvěrovou bankou, přestože v názvu "Polsko" byl správným správcem německý okupační úřad tehdejší části Polského království a samotný název měny, byť "polská marka", měl populistický podtext. Samotný název měny, přestože šlo o "polskou marku", měl populistický podtext, jehož cílem bylo neutralizovat osvobozenecké nálady Poláků. Samotná bankovka měla v době svého zavedení do oběhu vysokou kupní sílu, a to díky upozorněním na povinný kurz ostatních měn na německou marku, je známo, že 1 marka byla o 25 % nižší než koruna. V oznámení se uvádí 1 marka a odkazuje se na německou marku, ale je třeba připomenout, že od 9. prosince 1916, kdy byla v Německem okupovaných oblastech Polského království zavedena polská marka, byl poměr polské marky k německé = 1:1, polská marka a od 26. dubna 1917 se stala jediným zákonným platidlem v těchto oblastech a pokrytí celé emise německými markami bylo v té době garantováno Německem.
Kolik však tehdy činila mzda? Autor Jan Słomka ve své studii "Pamiętniki włościanina od pańszczyzny do dni dzisiejszych" (vydání z roku 1994) uvádí, že odměna zemědělského dělníka (těsně před zavedením polské marky), zde hovoříme o mlatci, tj. člověku pomáhajícím s tehdejší těžkou prací ruční mlátičky, činila = 30 korun denně (včetně stravy), což nám po přepočtu na polskou marku dává = 37,5mp, vynásobíme-li to průměrnou dobou 26 pracovních dnů, dostaneme výsledek = 975 polských marek. Jak vidíte, rolník neviděl ani na bankovku 1000 polských marek 1916 za měsíc práce. Její kupní síla samozřejmě s dobou oběhu klesala a čím blíže byla stažena, tím méně jste si za ni pravděpodobně mohli koupit, a byla v oběhu až do 30. 11. 1923, po tomto datu přestala být platebním prostředkem a stala se sběratelským artiklem, aby ji nahradily naše polské marky.
